Je to vyprávění o řeckých bozích, polobozích, bájných hrdinech a zvířatech. Dříve se předávala jen ústní formou a to v podobě básní. Bohové na sebe často berou lidskou podobu. Bohové byli nesmrtelní a nezranitelní. Mohli být neviditelnými a mohli cestovat na velké vzdálenosti pouhým lusknutím prstů. Pochopení hierarchie a celého systému božstev, polobožstev, tvořitelů a bájných zvířat je velmi složitá a náročná, proto se tímto nebudu dále zabývat.

Mezi nejznámější řecké báje patří: Prométheus, Potopa, Orfeus, Midas, O zlatém rounu, Iáson a argonauti, Sysifos, Médea, Odysseova cesta a samozřejmě mnoho dalších.

Pro představu vkládám stručný obsah báje Prométheus:

Prométheus

Protože na světě nežili lidé, osamocený Prométheus si uhnětl z hlíny a dešťové vody sochu svého druha. Athéna jí vdechla ducha, ale lidé pak dlouho nevěděli jak ducha užívat. Proto je Prométheus naučil práci, vědám i umění a na přání Dia i obětování bohům. Zeus si jako oběť bohům vybral tuk a kosti, neboť Prométheus mu dal na výběr z dvou obětí - velké hroudy vábivě vypadajícího tuku, v níž však byly schované kosti, a kupy kůže, pod kterou právě bylo schováno maso. Zeus za tuto lest vzal lidem oheň, avšak Prométheus šel a přinesl lidem oheň z paláce vládce bohů na Olympu. To Zeus ztrestal sesláním krásné a dokonalé Pandory na Zem se skříňkou plnou bolesti, bídy a strasti, kterou otevřel Prométheův bratr. A Prométhea nechal přikovat ke skále a každý den mu orel vyjídal játra, která přes noc zase narostla, až jej jednou zachránil Hérakles a orla zabil. Prométheus pak musel nosit prsten s kouskem kamenu ze skály. Na jeho památku lidé nosí prsteny s kameny.