Další partneři
Google AdSense

Řecké divadlo


Řekové položili základy celé řadě pro nás dnes prospěšných a užitečných věcí, věd a v neposlední řadě také kultury. Řecké divadlo mělo nejdříve obřadní funkci, bujaře uctívaly boha Dionýsa. Postupem času se divadlo stalo zábavou obyčejných lidí, už ne jen bohů. První zmínky o divadlu pochází z roku 536 – 533 př.n.l., kdy údajně bájný Thespis přišel do Athén na oslavu Velkých Dionýsií. Na počátku byl nejdůležitější postavou tzv. chór. Ten zastupoval jakési kolektivní smýšlení. Z chóru se postupem času vyčlenil nejdříve jeden herec, který s chorem promlouval a později v průběhu vývoje divadla došlo k vyčlenění až čtyř herců. Počet herců se v klasickém řeckém divadle dále již nezvyšoval. Herci hráli v maskách a každý herec měl na starosti několik rolí v průběhu představení. Muži hrály s použitím masek i ženské role, protože ženy divadlo hrát nesměly. Řecké divadlo mělo zpravidla dvě roviny. Tou první bylo hraní tragédii a tou druhou hraní komedie.

Řecká tragédie zpravidla končí smrtí hlavního hrdiny. Mezi nejznámější autory řecké tragédie patří bezesporu Aischylos s dílem Upoutaný Prométheus nebo Agamemnón. Dále pak Sofokles se svým Králem Oidipem či Elektrou a Euripidés s díly Médea či Ifigenie.

Řecká komedie vznikla pravděpodobně z krátkých výjevů pořádaných na počest boha Dionýsa. Tyto krátké výjevy byly nazývány kómos. Řecká komedie nejčastěji zesměšňuje mytologické příběhy, špatné lidské vlastnosti a paroduje výše zmíněnou tragédii. K nejznámějším autorům řecké komedie patří Aristofanés s dílem Žáby či Ženy.

Budova řeckého divadla měla půlkruhový půdorys. Sedadla byla nejčastěji vysekána z přirozené skály. Na místech kde nebylo možno takto vytvořit divadlo se nejčastěji stavělo z kamenných bloků.